Ondrův článek
Všichni (nechybělo moc a já bych nebyl všichni) jsme se sešli na Wilsoňáku. Nasedli jsme do vlaku, kde se rozpoutala papírková bitva mezi námi a děvčaty. Scrivi si to s náma šel vyřídit, jako že děláme bordel, a jedna z holek ho upozornila že není moc příjemné koukat se na jeho zadek. Načež se Scrivi otočil a s ledovým klidem prohlásil: „Určitě to není tak hrozný jako koukat se tobě do obličeje.“
Nakonec sme přece jenom dorazili do Liberce, motorákem na sídliště a tam do kopce na faru. Ubytování celkem ušlo, hodnotil bych tak jednu a půl hvězdičky. Následovalo vybalení, rozřazení postelí a spánek.
Druhej den jsme k snídani snědli buchty a šlo se na severní pól. Během cesty se soutěžilo, a to mezi skupinkami v přenášení osoby z kopce a mezi vedoucími v hodu sněhové koule na zamrzlý rybník. Severní pól byl dobyt a my se vrátily domů, do Liberce, na faru… Tam jsme se chystali na Štědrý den: výroba lodiček ze skořápek vlašských ořechů, vaření (Cvrk předvedl své kulinářské umění) a prostírání stolu. Roli štědrovečerní muziky převzali Sex Pistols (I am an antichrist) a popřáli nám i do nového roku (no future). A všichni s napětím očekávali večer, a když se dočkali, nebyli zklamáni, protože Ježíšek byl štědrý. Všichni se najedli do sytosti, někteří víc, ale všem chutnalo. Po večeři vyčůrat, pomodlit a spát. Nikdo to nedodržel a tak byl promítán film Černá kočka a bílý kocour. Všichni ho nadšeně sledovaly, my ostatní (já, Cvrk, Scrivi a já) sme z něj pochytili toto: šlo o husu v krabici na svatbě, kde se házely granáty a utíkalo se pryč. My sme zatím z nudy nasypali do šťávy sůl, a pak se bavili na účet druhých.
Třetí den se balilo, skákalo po madracích a uklízelo. Na cestu zpátky jsme chytli Student Agency, jenže nám přiřadili autobus bez stevardky tzn. bez horké čokolády a televize! Zklamáni jsme se rozloučili a rozjeli do svých domovů.
(Na objednávku jisté osoby zde mám dopsat toto: Cvrk je bůh!)