Skála úmluvy

Pátek

Nad Malou Skálou

Už jste zažili, aby vedoucí na srazu na výpravu místo pozdravu vysílal morseovku píšťalkou? Na této akci to bylo jedno z prvních překvapení, která jsme Bronkáčům připravili. Akce, která byla pro většinu první akcí v novém školním roce a pro některé dokonce první akcí v Broncu, začala u klubovny, kde Vojta vyslal první zprávu. Vydry a Pedalíni ji vyluštili a vyrazili podle pokynů na Kobylisy, Kondoři to trochu překombinovali a vyrazili rovnou směrem Křeslice, kde celkem správně tušili dnešní cíl. Zbylé dvě družiny čekal na Kobylisích další úkol, kdy měly pokračovat do stanice pražského metra, pro kterou platí asi desítka určených vlastností. Určit, u které stanice nejezdí tramvaje, nejezdí autobus 183 ani ji neprojektoval Patrik Kotas nějakou chvíli zabralo, nakonec však obě družiny odjely správně na Háje. Tam čekal třetí a poslední posel, jenž předal zašifrovanou zprávu, která úspěšné luštitele posílala po turistické značce přes Milíčovský les na místo určení.

Poslové, kteří se jako zázrakem všichni ocitli zde, proměnili se ve vedoucí doprovázející družiny přes temný les, protože dlouhé zimní večery stávají se již skutečností a kdoví, zda vlkodlaci žijí jen v pohádkách. Já vyrazil s družinou Vyder, a poté, co jsme několika rafinovanýma kličkama mezi paneláky setřásli ze stopy neodbytné Pedalíny, kteří očividně věřili více nám než svému orientačnímu smyslu, ponořili jsme se do spleti temných stromů. Zaujeti Joeho vyprávěním o Anglii a ponořeni do následné debaty o reverech, dorazili jsme v pořádku ke Cvrkově chatě. Čekání na ostatní družiny jsme strávili hledáním, nošením a lámáním dřeva, takže ostatní přišli co nevidět (vzhledem k pozdní hodině a zatažené obloze doslova).

Rituál k předání nových stezek

Konečně jsme se všichni setkali a to je vhodná příležitost, abych vyjmenoval přítomné. Pohodlí domova se odhodlali opustit Joe, Dan, Win, Marek, Tryskáč, Peťa, Kuba, Pepino, Vašík, Ombré, Puntík, Cvrk, Vojtík i níže podepsaný autor.

Ale zpátky k chatce. Postavili jsme stany na zahradě, rozdělali oheň a počali opékati uzenářský výrobek tepelně upravený. I přes název „lahodné opékáčky“, nebo možná právě proto, jich polovina zbyla a viděti bylo možno Bronkáče samotný chleba grilující. Následně členstvo zalezlo do připravených příbytků a uložilo se ke spánku.

Že to bylo ve své podstatě zbytečné, ukázalo se zanedlouho. Pokojně spící kluci byli totiž vzbuzeni čtyřmi živly jsoucími, šplouchajícími, vanoucími a hořícími okolo stanů. V jejich doprovodu vydali se na opuštěné místo, kde byli rozděleni, podle počtu zim od svého narození, na cesty jednotlivých živlů. Že se jedná o nové skautské stezky, dozvěděli se po návratu k ohništi a po stručném vysvětlení, o co se jedná, odebrali se do svých spacáků a spali a spali až do rána.

Sobota

Vycházíme z Dolánek

Budík nás vyhání ze spacáků v silně nekřesťanskou hodinu. Rychle sbalit, nasnídat se, vymyslet, kam dát mokré stany a vyrazit směrem na Háje. I přes promyšlené časové plány závodíme v přessídlištním běhu mezi paneláky Jižního města. Na Hlavním nádraží potkáváme Frantu se Cvrkem, kteří vyrazili dřív a koupili jídlo i jízdenky. K vlaku přicházíme právě včas. Ztráty celí dva lidé – v průběhu rána nás opustili Vašík a Ombré, kteří mají na víkend jiný program.

„Turnov, Turnov, ke druhému nástupišti přijel zrychlený vlak z Prahy. Přestupujte do osobního vlaku směr Stará Paka na prvním nástupišti.“ Až tam nejedeme, vystoupujeme vzápětí v Dolánkách. Hned na nástupišti začíná hra provázející nás celý zbytek dne. Nikdo nesmí říci slůvko „jo“, kdo přistihne zapomnětlivce, obdržel od něho sirku, kterážto se stala univerzálním platidlem. Málem bych zapomněl zmínit, co čeká na vítěze – nic víc a nic míň, než nesení batohu od vedoucích celou neděli, což vysvětluje nadšení, s kterým se všichni zapojili do hry. Kuba, Tryskáč a Marek útočí na všechny otázkami v naději, že vyřknou ono slovo, Peťa a Pepino radši pozorně poslouchají a čekají, až ostatní přestanou dávat pozor, co říkají.

Vojtík zbaštil všem to nejlepší…

Vyrážíme proti proudu Jizery, přecházíme železniční most a jsme v Rakousích. Zde hrajeme hru v režii Franty a Cvrka – lovíme na louce barevné kartičky představující krajíce chleba, pomazánkové máslo, sýr a podobně a následně je měníme za ony potraviny. Nejvíce ulovil tradičně Win, ale naobědvali se nakonec všichni, můžeme vyrazit dále. Stoupáme vzhůru, míjíme chaloupky, některé vskutku nádherné a najednou se před námi objevuje zřícenina Zbirohy. Než prozkoumáme všechny zákoutí a podzemní sály, zabere to pořádný kus času, takže na Kalich pokračujeme ostřejším tempem. Na spěch však zapomínáme jakmile se před námi objevuje labyrint skal a průchodů. Jen hromada batohů prozrazuje, že v bludišti skalních puklin, průchodů a jeskyněk zmizel celý skautský oddíl. Kupodivu se všichni našli, vyprostili z úzkých škvír a pokračujeme přes vyhlídky k Malé Skále. Scházíme po svahu s výhledem na Pantheon a Ještěd, přecházíme Jizeru a stoupáme vzhůru na Drábovnu. Západ slunce nás zastihne zrovna na vyhlídce a s posledními zbytky světla přicházíme k jeskyni.

Rozkládáme karimatky a spacáky, vaříme a následně vychutnáváme těstoviny s boloňskou omáčkou a pomalu se ukládáme k spánku. Ještě nás však čeká jeden zážitek. Cesta se zavázanýma očima, lezení po skále, jeskyně s indiánem a modrou hvězdou, slavnostní podepisování listiny ve světle svíček… I když, nebyl to jen sen?

Neděle

Akce při hře, vedoucí dohlíží na průběh:-)

Ráno nás probouzí vůně porridge, který nám obětavě vaří Vojtík. Snídáme, balíme a kluci s Frantou a Cvrkem vyráží směrem do Dolánek. S Vojtou ještě uklízíme jeskyni a okolí, aby po nás nezůstal ani papírek, a vyrážíme za nimi. Setkáváme se na louce, kde se hraje trojnožka a další akční hry. Příjemně unaveni pokračujeme dále, abychom se na další louce s výhledem na Turnov vyřídili při hraní demonstrace.

A poslední kus cesty na nádraží. Nejvíce si jej užívá Dan, který včera nasbíral nejvíce sirek a tak si dneska celý den vykračuje bez batohu. Na zastávce obědváme chléb s povidly a nutelou a pak už jedeme přes Turnov do Prahy.

Ve vlaku plánujeme oddílovou činnost, mluvíme o rozdělení družin a cesta rychle ubíhá. Přijíždíme po Novém spojení na Hlavní nádraží, loučíme se a prcháme do svých domovů.