Výprava do Litoměřic Mafiánská výprava

Pátek

Dobíhám na poslední chvíli na Masarykovo nádraží. Sypu si popel na hlavu, že jsem nevyrazil dřív. Zase všechno na poslední chvíli. To dostanu od všech kotel… Po pár vteřinách si uvědomuju, že „všichni“ znamená Puntík, Punťa, Fík a Ondra, který během následujícího víkendu dostane přezdívku Jim. To je opravdu všechno?

Debatujeme, zda má cenu jet v takovém počtu na výpravu. A vrátíme se už v sobotu? Nakonec tedy jedeme a kupujeme jen jednosměrný lístek s pravděpodobným návratem v neděli ráno. Ve vlaku se setkáváme se sfinxími skauty a skautkami, kteří jedou též na výpravu – do Roudnice nad Labem. Zveme je na návštěvu k nám do Litoměřic, ale mají už naplánovaný výlet na Říp.

Na nádraží v Litoměřicích na nás čeká místní skautský vedoucí. Doprovází nás do klubovny, kde máme zajištěný nocleh. Klubovna se nachází v pěkné čtvrti města, v krásné prvorepublikové vile. V přízemí je zařízena čajovna (pro komerční využití) a jak jsme následně zjistili, je hojně využívána litoměřickou mládeží. My jsme se ubytovali v prvním patře, kde měli své prostory skauti. Rychle jsme povečeřeli a plánovanou exkurzi po městě jsme zahájili právě v čajovně. Měli ovšem plno a navíc ve 22 hodin zavírali, takže jsme si jen zamluvili reservé na zítřek a vydali se vstříc nočnímu městu. Naše kroky směřovaly na náměstí, během cesty jsme minuli „pomník komunismu“, ale prošli jsme i poetickými uličkami v těsné blízkosti náměstí. Na schodech k řece jsme narazili na „new art“ v podobě tlustého kmene stromu rozvaleného přes schody. Díky místním domorodcům jsme zjistili podrobnosti ohledně tohoto umění; bohužel jsem je již zapomněl. Společná fotka a pokračujeme dál. Na hradbách se kocháme osvětlenou katedrálou i domky pod námi, které dříve sloužily pro chudinu bydlící za hradbami města. Do klubovny se vracíme poměrně pozdě, ale tolik nás to netrápí, protože v tak malém počtu nemusíme hrotit ranní program:-)

Noční Litoměřice

Uličky byly poetické

Sobota

Po deváté hodině nás začaly lehce šimrat sluneční paprsky pronikající do naší „ložnice“. Venku bylo krásně a tak by byl hřích nevyužít jeden z posledních skoro letních dní. Snídaně byla ještě z vlastních zásob; mám takový pocit, že osmdesát procent jídla byl vackářovic výborný perník. Před odchodem jsme se ještě trochu zasekli nad dolaďováním pravidel původně celovíkendové hry MAFIE (úkolem je zabít svou oběť/oběti vražedným předmětem). V tak malém počtu jsme museli vymyslet speciální algoritmus na losování obětí, který byl zčásti založen na pravděpodobnosti hypotézy:) Mám pocit, že ještě než jsme vyšli, byla dohrána první hra. Vítězem se stal Fík. Při cestě městem se dohrála další hra – vítěz opět Fík… a takhle to šlo ještě asi tři hry. Nikdo jiný než Fík nevyhrál:)

Na Radobýlu jsme dali oběd

Vyšli jsme za město k historickému dolu Richard, což bývala podzemní továrna na zbraně. Bohužel vchod do továrny byl oplocen pod dozorem soukromního vlastníka, který nyní prostory využívá k uchovávání radioaktivního odpadu. Pokračovali jsme tedy dál na vrch Radobýl, který se tyčí přímo nad městem. Po něm je také pojmenováno litoměřické středisko. Nahoře jsme se naobědvali, pokochali rozhledy, přečetli příběh na zamyšlení. Těšili jsme se, že uvidíme skočit paraglidistu, ale bohužel čekal moc dlouho na příznivý vítr, tak jsme ho v tom čekání nechali a vydali se na zříceninu Kamýk. Ve vesnici pod ním jsme se ještě stavili v hospodě na zmrzku a kofo, ale bylo to dost tragické. Kofola chutnala FAKT divně a zmrzlina byla nejmíň dva roky stará, z toho pětkrát rozmražená a zase zmražená:-( Na zřícenině jsme se „zasekli“ na dobrou chvíli. Bylo tam nádherně, foukal jemný podzimní vítr a sluníčko zapadalo za vrcholky Českého středohoří. Obloha přecházela ze sytě modré, přes oranžovou do šedé. Prolézali jsme zbytky hradeb sem a tam, fotili a užívali si „Zahrady Čech“:-)

Užili jsme si i trochu romantiky

Do Litoměřic jsme dorazili myslím už za tmy. Marně jsme sháněli nějaký supermarket, kde bychom si mohli koupit jídlo na večeři. Naštěstí jsme natrefili na nějakou večerku, kde jsme koupili těstoviny s omáčkou. Mohli jsme toho koupit víc, ale to už by nám to pak tolik nechutnalo:-) Kolem půl osmé jsme vyrazili (o patro níž) do čajovny. Objednali jsme si konvici čaje, nějaké mlsání a došlo i na šíšu. Až do zavíračky jsme kecali, analyzovali situaci v oddíle, plánovali… Prostě do pohody. Čajovna byla opravdu příjemná, při návštěvě Litoměřic můžeme určitě doporučit! Jelikož jsme věděli, že budeme ráno brzy vstávat, šli jsme si lehnout hned po návratu z čajovny.


 

Neděle

Ráno jsme si v mžiku zabalili, uklidili prostory, kde jsme pobývali a vyrazili na vlak. Zastavili jsme se ještě ve „včerejší“ večerce pro snídani a nakoupili výhodně včerejší sladké pečivo za 50% ceny. Jim nás opustil už v Roudnici nad Labem, jelikož to měl odsud domu kousek. My ostatní jsme pokračovali do Prahy. Původní plán byl stihnout devátou u Terezičky, ale vzhledem k tomu, že jsme asi 20 minut stáli před Bubenčí, tak jsme dorazili až na proměňování:-(

Vrch Radobýl