Zápis v kronice
Při letošní výpravě s rodiči jsme putovali po stopách sv. Václava a jeho babičky Ludmily. Sraz všech účastníků byl v sobotu ráno na pražském Hlavním nádraží, kde jsme obdrželi úvodní, spíše praktické informace. Následoval přesun moderním vláčkem CityElefantem do Srbska, kde nás čekalo uvítání do děje celého dne. Rodiny měly představit svého koně, kterého si měly vzít s sebou. Já jsem u této události bohužel nebyl, takže nevím, kdo měl nejhezčí kobylu:-( Zato dvě pak vyběhly zpoza rohu a utíkaly směrem na hrad Tetín. Tím určily cestu všem ostatním poutníkům.
Za vesnicí Srbsko, na úpatí kopce, jsme rozehráli první hru. Každý dostal na záda cedulku s jistou postavou tak, aby na ni neviděl. Otázkami na ostatní, kteří směli odpovídat pouze ano – ne, měl postupně postavu uhádnout. Jistými souvislostmi mezi historickými postavami se díky této aktivitě utvořily družinky, které celý tento den držely pospolu. Druhou hrou byla určitá terénní variace hry Scrabble. Družinky pobíhaly po louce, sbíraly hodící se písmenka a skládaly slova. Nutno podotknout, že tato aktivita byla fyzicky velmi náročná, neboť se hrála přes poledne ve velmi teplém a slunečném dni. …to nám to počasí zase jednou hezky vyšlo…:-)
Pokračovali jsme po modré značce, která se vinula berounskými lesy. Poblíž rozcestí, na trochu rovném lesním terénu, jsme se zastavili na svačinku, po které následovala poslední aktivita před velkou tetínskou hrou:-) Tentokrát jsme bojovali o své vlastní koně, které jsme si přivezli. Každá družina si měla uhlídat své koně a v lepším případě ještě ukrást nějaké cizí. Role byly rozdělené: obránci, útočníci, každý měl určité pravomoci. Při této honičce jsme se hodně nasmáli, vidět byli především akční tatínci (jako již tradičně např. pan Radina:-)
Na posledním úseku našeho společného putování jsme se dost roztáhli, takže jsme do Tetína dorazili jak švábi na pivo. Následoval hodinový „rozchod“ na zahnání hladu, případně mlsných jazyků a od 15 hodin začala VTH (Velká Tetínská Hra). Za hry a aktivity během cesty na Tetín dostávaly družiny odměnění v podobě kousků plánů Tetína. Díky tomu se mohly při odpolední hře lépe orientovat. Úkolem bylo obejít několik stanovišť, splnit na nich různé úkoly, za které dostávaly materiál a z něho nakonec vyrobit korouhev s konkrétním symbolem. Všechny korouhve, které symbolizovaly chrabré a čestné vlastnosti sv. Václava, se nakonec pověsily z hradu Tetín, aby byly vidět již z dálky všem přicházejícím poutníkům. Na úplný závěr jsme si všichni dohromady zazpívali chorál „Svatý Václave“.
Do Berouna na vlak do Prahy jsme vyrazili už každý zvlášť, neorganizovaně. Myslím, že díky skvělé atmosféře i krásnému počasí se nám ta letošní výprava rozhodně vydařila.