Pražákův memoriál

Tento zápis do kroniky je od počátku netradiční. Pražákův memoriál jsem většinu času strávil jinak, než všichni Bronkáči, a pokud jsme náhodou byli na stejném místě ve stejný čas tak jsem vzhledem k srdečním okolnostem vnímal okolí jinak než ostatní. Návíc tento zápis vzniká více než rok po akci. Jakákoli snaha napsat zápis popisující memoriál z pohledu Bronkáčů by nemohla být úspěšná, proto napíšu to, co si pamatuju já :)

Scházíme se na přestavovaném Hlavním nádraží, všude jsou skauti. Po chvíli zmatků mi je přidělena skupinka skautů ze Sfinxu, kterou budu provázet až do zítřejšího rána. Po zakoupení lístku se spolu s dalšíma skupinkama soukáme do vlaku, který na takový nával skautů není připraven. Jsme mezi prvníma a obsazujeme kupé, ostatní už zůstávají v uličce i s batohama. Chvíli se bavím se skautíkama z mé skupinky, poté vylézám do uličky potkat se se svou polovičkou. Cesta utíká, v Kolíně přestupujeme na kodrcáček, a po nějaké době konečně vylézáme na čerstvý vzduch. Já se loučím se svou milou a zůstávám se skupinou, která má najít místo na spaní..jdeme asi kilometr, než se dostaneme do lesa s kouskem rovné země. Sfinxáci si uklidí místečko na stan a po krátké chvíli zmatků se jim ho i podaří postavit. Já si vybírám místo nedaleko a rozbaluji karimatku. Následuje společná večeře, jsem pozván na čínskou polévku a to semi docela hodí, protože svého jídla nemám mnoho. Poté chvíli povídáme ale mé myšlenky jsou někde jinde.

Ráno se probouzíme, já hodnotím moji skupinku (vaření, spaní apod), což je součást závodu, a pak vyrážíme k vlakové zastávce, kde je zahájení závodu. Já poté odjíždim do Kocelovic na tábořiště, dozvídám se, kde bude mé stanoviště a po delší chvíli tam s Álou vyrážíme. Chvíli stavím lanové lávky po kterých budou muset skupinky přelézt a poté ještě dlouho čekáme na první skupinku. Postupně pak přichází všechny skupinky a různými způsoby přelézají lávky, nic zajimavého se však neděje. Po návratu do tábora potkávám Bronkáče, kteří se ubytovali spolu s Miriklem tradičně v lese pod greenhousem. Všichni něco vaří, přecijenom po takovém závodu člověku vyhládne. Večer následuje táborák, při kterém se zpívá, hrají se scénky a dozvídáme se výsledky závodu. Bronco skončilo bohužel až na posledním třetím místě, Rosverky na třetím a Lentilky na předposledním čtvrtém místě. Holt letošek se moc nevydařil. Po táboráku se všichni, až na pár neposlušných vyjímek, odebíráme spát.

Ráno, po tom, co se všichni nasnídají a umyjí začíná hra po lese. Tedy přesně řečeno spíše asi hodinu a půl dlouhé vysvětlování pravidel a poté asi hodinová hra po lese. Nakonec to ale není tak zlé jak se z počátku zdálo a hra je docela dobrá. Hra byla trochu na způsob pirátů obohacená o různé nové role a zatýkání protihráčů. Výsledky hry už si bohužel nepamatuju. Poté už jen balíme věci a odcházíme na vlak, kterým míříme zpět do svých domovů.

Chybí informace v databázi.