Zápis v kronice

Koncem ledna se vydalo 52. středisko Stopaři na prodloužený víkend do Vysokého nad Jizerou. Byl to v novodobé historii již šestý ročník oblíbené akce všech skautů a skautek, roverských kmenů i vedoucích. Využili jsme pátečního volna – pololetních prázdnin a vyrazili už ve čtvrtek ráno. Vzhledem k tomu, že celý leden intenzivně mrzlo a sněžilo, těšili jsme se na výborné sněhové podmínky. Hlavní náplní tohoto pobytu totiž bylo lyžování a běžkování!

Pár hodin po srazu při výstupu z vlaku Praha – Tanvald v zastávce Jesenný jsme si však začali uvědomovat, že sněhu bude tento víkend až moc (půl metru neprošlápnutého prašanu). Čekala nás obtížná cesta pěšky do Vysokého se zastávkou v Bozkovských dolomitových jeskyních. Při prohlídce s průvodcem jsme mohli obdivovat mnoho krásných stalaktitů (ty co visí ze stropu), stalagmitů (ty co „rostou“ ze země) a stalagnátů (spojení obou) a také největší podzemní jezero v Čechách. Na ubytovnu jsme dorazili již za tmy; ještě později však ti odvážlivci, kteří nasadili od jeskyň běžky. Pan správce nás moc nadšeně nepřivítal, počítal totiž prý jen s 25 osobami, nás ale bylo všeho všudy 37! Museli jsme se holt trošku smrsknout, zvlášť pak v kuchyni.

V pátek i v sobotu jsme horlivě sjezdovali, snowboardovali a různě vyváděli na sněhu. Sobotní běžkařská skupina se vydala směrem na rozhlednu Štěpánka, která má také jeden primát – je nejstarší rozhlednou v Jizerských horách. Večerní programy byly spíše oddechovějšího rázu: promítali jsme si film Die Welle (Vlna), zúčastnili se talk show Tomáše Vyhnánka a jeho hostů na téma „Rovering je cesta“. Navštívili jsme také místní divadlo, kde sídlí (další primát) nejstarší ochotnický spolek v ČR – Krakonoš. Tentokrát však v sále hostovali ochotníci z Jilemnice s pásmem hraných lidových povídaček „Poudačky zpod Kokerháče“. Mohli jsme se tak zaposlouchat do půvabného podkrkonošského nářečí. Vzhledem k malé kapacitě sálu byli herci nuceni představení po skončení zopakovat, protože se nedostalo na všechny zájemce. Bodejť by ne, když jsme hned po otevření pokladny skoupili téměř čtyřicet lístků! :-) V neděli jsme se vydali na mši svatou do místního kostela. Šest z nás šlo ministrovat a rozhodně jsme nelitovali. Zažili jsme určitý protipól kobyliského ministrování: oblečeni v sutaně a rochetě s kadidlem v ruce, v promrzlém kostele farář káže z kazatelny, mozaikovitými okny pronikají paprsky slunce a ozařují oltář… Pan kostelník nás po mši pustil na věž, kde jsme si mohli prohlédnout panorama Jizerských hor.

Byl to pěkně prožitý víkend; s přáteli a kamarády, se kterými nám je dobře. Těšme se na další společnou akci skautů a skautek ze střediska Stopaři!