Tábor Křelovice roku 2011 z pohledu Einsteina

Cesta na tábor

V sobotu 2. 7. jsme se sešli na Kobyliském náměstí (v BRONCO-triku), pak jsme čekali na autobus. Potom zase čekali a ještě jednou čekali, až jsme se dočekali.

Cesta byla docela příjemná díky klimatizovanému autobusu od nejmenované společnosti (Karosa) Klady a zápory cesty na tábor:

+ Seděl jsem vedla Matesa, který byl vybaven krabicí plnou sladkostí (na konci cesty v ní zůstalo asi 75% původního obsahu) a novým číslem časopisu ABC, ve kterém byl článek o havárii jaderné elektrárny Fukushima (časopis ABC sice nesnáším, ale i tak mi tu cestu zpříjemnil)

+oddíl Miriklo cestoval s námi v autobuse

-oddíl Vlčat bohužel cestoval taky s námi (pozn. redakce: Vlčata jsou mladší kluci a ze své povahy jsou občas trochu divocí :))

Po vystoupení z autobusu jsme šli cca 1 000 000mm (1 km), pak jsme dorazili na louku, kde jsme si postavili tee-pee.

Pak jsme si šli vybrat postele a 4 kůly, poté jsme si rezervovali nejoblíbenější nástroj celého tábora – BACÍNEK (mega-kladivo). Pak se to všechno dalo dohromady, a mohli jsme jít spát.

Stavba horkovodní sprchy „MADE by BRONCO“

Jelikož nám vadila ledová voda ve sprše, rozhodli jsme se postavit sprchu ve které by tekla voda o teplotě alespoň 33°C.

Jak postavit sprchu „MADE by BRONCO“

1. vytvoříme přístupovou cestu
2. zlikvidujeme okolní kopřivy (děsně moc pálivý kytky)
3. vykopeme vsakovací jámu (odpad)
4. postavíme nosnou konstrukci sprchy
5. provedeme zastřešení a obezdíme celou sprchu
6. seženeme si černý barel na solární ohřev vody
7. pozveme si špičkového instalatéra (v našem případě se jednalo o studenta stavební fakulty ČVUT a vedoucího našeho oddílu pana Punťajse) k zavedení vody a instalaci solárního barelo-kolektoru a směšovače teplé a studené vody (kohoutková baterie)
8. umístíme ke sprše cedulku s nápisem MADE by BRONCO
9. prohlásíme sprchu z oficiálně otevřenou

Celo-táborová hra

Řekli nám o co se jedná a pak nastalo rozřazovací soutěž ( hrálo se o to, jakou kdo bude mí hodnost)

V naší skupině byly hodnosti rozděleny takto
Kapitán – Žába
Kormidelník – Áňa
Obchodník – Kuba
Casini
Pokladník – Fally
Plavčík – Einstein – JÁ

*Plavčík je nejnižší a nejpodřadnější hodnost

Celo-táborová hra spočívala v tom, že se skupiny snažili získat co nejvíce zlata jakýmkoli způsobem (například i hazardními hrami v tzv. Torturze – jedná se o místo, kde se dalo nejjednodušeji získat zlato a vyměnit suroviny (odehrávalo se to v jídelně, ve které byla uprostřed umístěna petrolejová lampa.

Vyvrcholením celé C.T.H. byla pokladovka (skupiny se opět snaží získat co možná nejvíce zlata.)

Puťák

První den jsme šli asi 10 km, pak jsme si postavili greenhouse, udělali jídlo a šli spát.

Druhý den jsme opět šli a šli a šli, až jsme ušli 15 km. Pak jsme přišli k hradu Orlík, na kterém jsme spali. Správce nám udělal komentovanou prohlídku, pak jsme si šli nocleh odpracovat, následně jsme se najedli, potom se hrály nějaký hry, a potom přišla obrovská bouřka, a my jsme si šli lehnout.

Den třetí – Pochopitelně jsme zase šli. Jako mírné zpestření programu nastal asi v půlce cesty nastal kopřivový souboj mezi Zvědem a Kávou, který začal tím, že se mi Zvěd snažil ukázat, že kopřivy nepálí tím, že si ji strčil z boku do kalhot. A škodolibý Káva mu ji připlácnul k tělu a Zvěda tím dost ošklivě popálil, Zvěd. Zareagoval utržením několika kopřiv a následném útoku na Kávu, a tak to pokračovalo dalších 5 minut. Večer jsme přišli do lomu a začali si stavět greeny. Už před začátkem stavby varoval Punťajs Zvěda, že tam je naplaveném písek, a že jestli bude pršet tak tam tudy poteče nejvíc vody. A Zvěd na to kašlal a postavil to přímo na ten písek, pak přišla bouřka a asi ve 2 hodiny ráno Zvěd zavolal, že má pod vodou spacák,tak jsme zbořili jeden green a rozdělili jsme se na půlky, jedna pálka měla spacáky durch mokrý a šli potmě do Světlé nad Sázavou, a druhá půlka spala v suchu a teple pod greenem.

Den číslo 4 – ze Světlé nad S. jsme odjeli autobusem do Křelovic, ale po cestě autobus naboural do auta s nějakou babkou, která začla dělat z pár škrábanců neuvěřitelný drama, takže jsme se zdrželi asi hodinu. Pak pro nás přijel řidič s náhradním autobusem, který jel po okresce rychlostí 120 km/h (autobus měl certifikát pouze do 90 km/h). Ale nabrané zpoždění se mu nepodařilo dohnat a přípoj nám ujel, takže se ještě muselo čekat 3.5 hodiny. Večer jsme se utábořili na kopci u našeho tábora a domluvili si taktiku na večerní přepadení……..Přepad vlastního tábora skončil úspěšně.

Pokladová hra

Z počátku pokladové mi bylo blbě, ale asi po 10ti minutách mi bylo nejlíp ze všech, a ostatním začínalo být čím dál hůř. K večeru se Žába posilnila Ibalginem a ostatní (kromě mě) k tomu neměli daleko. Celý první den jsme nebyli kompletní, chyběla nám (přesněji řečeno mně) pokladnice Fally, které nebylo dobře. Celý první den jsem byl motivován známým heslem Jeden za všechny, a VŠICHNI ZA JEDNOHO.

Druhý den cca v 10 hodin jsme se dozvěděli, že se Fally udělalo líp, a že zbytek pokladovou pude s náma, no a já byl radostí bez sebe. Potom jsme vyrazili, tentokrát kompletní. Až do 3 hodin odpoledne bylo všechno v pořádku, pak se ale udělalo Fally zase špatně, a tak se od nás opět oddělila, no a já jsem se zase odkázal na heslo Všichni za Fally.

Konec pokladovky se nesl v duchu Indiana Jones, protože jsme museli vlézt do jeskyně a sebrat co nejvíc „magnetitu“, ale mělo to jeden háček- měli jsme na to jen 30 vteřin, a po 30ti vteřinách se zavřeli dveře a bylo po všem, pak jsme jenom došli do tábora a předali všechen magnetit Fally, která ho měla jakožto pokladnice mít na starost.

Poslední týden tábora se nesl v dosti poklidném duchu, díky tomu, že vlčata odjela o týden dřív než my.

Bourání tábora probíhalo dosti chaoticky, ale všichni to přežili. (pozn. redakce: Což tak vůbec nepřišlo těm, co zažili nějaké skutečně chaotické bouraní tábora :D)

Zapsal: Einstein

Chyby v textu vyhrazeny